Izolace střech technologický postup - Klad pásů

Klad pásů

Obecně

Všechny pásy v hydroizolaci se kladou jedním směrem. Musí být posunuty vůči sobě tak, aby spoje nebyly nad sebou (tvoří-li hydroizolaci dva pásy, posunou se vůči sobě o polovinu šířky). Pásy se kladou na vazbu tak, aby čelní spoje byly vystřídány a styk bočního a čelního spoje měl tvar T (ne X) viz obrázek 9. V hydroizolační vrstvě z více pásů se pásy mezi sebou bezpodmínečně celopošně svařují.

Střechy

Spoje pásů na střechách se orientují po směru toku vody. Jsou-li pásy na strmých střechách kladeny ve směru spádu, je zpravidla nutné pás z technologických důvodů rozdělit na úseky délky 2-2,5 m. Podkladní pásy na strmých střechách je nutno kotvit i v čelním (horizontálním) spoji 4 kotvami. Zabráníme tak nežádoucímu průvěsu pásů. V případě pokládky na dřevěné bednění se asfaltové pásy kladou kolmo na směr jednotlivých prken.

Celoplošné natavení

Asfaltové pásy se celoplošně natavují k podkladu v případě, kdy hydroizolačně spolupůsobí s podkladem:

Celoplošně se natavují zejména:

• asfaltové pásy v hydroizolační vrstvě z více pásů
• asfaltové pásy k tepelným izolacím z pěnoskla
• z technologických důvodů v detailech

Při natavování SBS modifikovaných pásů je třeba mít na paměti, že při teplotě asi 190°C degraduje struktura SBS modifikovaného asfaltu. Proto je třeba používat ruční hořák a je nepřípustné používat tzv. kombajn. Při natavování se musí role pásu neustále rovnoměrně rozvíjet. Nahřátí krycí vrstvy SBS modifikovaného asfaltu musí být intenzívní a přitom co nejkratší. Zvláště u pásu s polyesterovou vložkou hrozí při přehřátí zvlnění vlivem smrštění vložky. Ve vlnkách vznikají netěsnosti. Každý pás je třeba nejprve rozvinout, usadit do správné polohy, pečlivě svinout jednu polovinu ke středu a natavit ji. Potom se svine a nataví druhá polovina rolí. Při natavování role pásu lze postupovat dle následujících metod:

Jedna metoda využívá tzv. rozbalovač rolí, zahnutou trubku s dlouhou rukojetí. Trubka s vymezovacími válečky se nasune do role a izolatér rolitáhne za sebou. Dobře vidí na tavící se asfalt, nešlape po čerstvě nataveném pásu, ale pás se přitlačuje pouze vahou role a izolatér couvá a nevidí za sebe. Musí být obezřetný u okrajů střechy. Tato metoda je výhodná pro zpracování zdeformovaných rolí.

Jiná metoda využívá ocelovou trubku. Pás k natavování se navine na ocelovou trubku průměru přibližně 60 mm a délky asi o 50 mm menší než je šířka role. Natavovanou část role izolatér posouvá a přitlačuje nohou. Role je vyztužena trubkou, takže až do konce je pás dobře přitlačován. Při této metodě se izolatér pohybuje po čerstvě nataveném pásu, nevidí dobře na nahřívání asfaltu, ale má přehled o dění před sebou. Spoje a překrytí pásu doporučujeme natavovat až po natavení plochy celého pásu – viz níže. Je proto potřeba ponechat okraj pro provaření překrytí nenatavený. Tato metoda má výhodu menšího rizika nekvalitního provedení spoje, je však pracnější.

Bodové natavení

Bodového natavení asfaltového pásu k podkladu se dosáhne buď celoplošným natavením pásu přes „šablonu“ volně položeného perforovaného asfaltového pásu nebo se lokálně přivaří v pěti bodech ovelikosti talíře na 1m2.

Kotvení

Kotvení hydroizolací ze dvou asfaltových pásů se provádí přikotvením spodní vrstvy a následným natavením vrchního pásu. Podkladní pás je možno kotvit ve spoji nebo v ploše. Kotvíme-li pásy ve spoji je nutno kotvu umístit tak, aby šířka svaru mezi kotvou a okrajem pásu byla nejméně 60 mm. Jsou-li pásy kotveny v ploše, je nutno přes kotvu natavit záplatu o rozměru 200x200 mm. Tímto způsobem dosáhneme dokonalé vodotěsnosti spodní vrstvy. Při aplikaci jednovrstvého systému ELASTEK 50 SOLO se kotvy umísťují do rozšířeného svařovacího pásku – geometrie tohoto spoje je patrná z obrázku 12.

Přesný postup provádění je následující:

• pás ELASTEK 50 SOLO je nutné před přikotvením nechat cca 3 (při 20°C) až 12 (při 5°C) hodin dotvarovat (odležet)
• před pokládkou doporučujeme pás nestáčet zpět, ale pokládat a vyrovnávat jej rozbalený
• nakotvení odleželého pásu v podélném spoji
• svaření spojů

Je nutné nechat odležet celý předpokládaný denní záběr včetně rezervy.

Při návrhu kotvících prvků je třeba vycházet z následujících skutečností:

• Materiál a dimenze vrstvy do které se kotví (nosná vrstva)
  Sortiment kotevních prvků bývá vždy rozčleněn podle materiálů a tloušťky nosných vrstev (beton, tenkostěnný beton, lehčený beton, dřevo, ocelový plech, hliníkový plech apod.). Při použití odpovídajících prvků lze počítat s tím, že síla (nosnost) pro výpočet kotvy bude minimálně 400 N. Přesto doporučujeme před návrhem provést výtažné zkoušky (snad jen s výjimkou nových trapézových plechů), které výpočtovou sílu pro konkrétní podklad a kotevní prvek určí zcela spolehlivě (POZOR výtažná síla musí být 1200 N).
  POZNÁMKA k realizaci. Při kotvení do trapézového plechu je výhodné si předem vyznačit polohu vln plechu (například na dřevěné lati, na atice apod.). Značení usnadňuje stanovení polohy kotvy.
  
  
• Dimenze kotevního prvku
  Při volbě délky kotvícího šroubu nebo rozpěrného prvku je třeba počítat s tloušťkou kotveného souvrství tzv. svěrnou délkou a připočítat minimální délku zakotvení prvku v materiálu nosné vrstvy (tuto délku definují výrobci pro jednotlivé typy kotevních prvků a příslušné nosné vrstvy). V případě velké tloušťky kotveného souvrství nabízí výrobci tzv. teleskopické podložky. Jejich použití eliminuje potřebu příliš dlouhých (= drahých) šroubů a částečně eliminuje tepelný most kotvou.
  
  
• Korozní zatížení
  Kotevní prvky jsou ve střešní skladbě dlouhodobě korozně zatíženy (i ve funkční střešní skladbě se prakticky vždy v průběhu roku objevuje vlhkost vznikající kondenzací). Velikost tohoto zatížení souvisí i s materiály přikotvených vrstev (např. pórobetonové vrstvy vytváří vyšší korozní zatížení). Proto je třeba pro kotvení střešních skladeb používat prvky dostatečně odolné proti korozi.
  POZNÁMKA Stupeň korozní odolnosti kotevních prvků ukazuje parametr – „počet cyklů Kesternicha“ (periodické zatěžování agresivní atmosférou – oxidy síry za teploty 40 °C). Minimálním požadavkem pro kotvicí prvky konstrukcí plochých střech je 12 Kesternichových cyklů (podle UEATc1) a DIN 50018 [8]) Galvanické pozinkování v tloušťce 5–10 μm má odolnost 1-2 cykly Kesternicha. Proto renomování výrobci používají speciální technologie povrchové úpravy (např. CLIMADUR firmy EJOT), které zvyšují protikorozní odolnost nad požadovanou hodnotu 12 cyklů.
  
  
• Parametry materiálu horní vrstvy kotveného souvrství
  Materiál horní vrstvy spolu se správně zvolenou podložkou či rozpěrným prvkem musí přenést zatížení větrem z plochy do kotevního prvku. Materiály horních vrstev musí mít odpovídající vlastnosti (např. povlakové izolace odpovídající nosnou vložku, tepelné izolace dostatečnou pevnost atd.). Důležitá je i volba odpovídající podložky, která svojí velikostí a tvarem odpovídá materiálu horní kotvené vrstvy. Ideální je, zvláště pro více namáhané skladby, používat vyzkoušenou a změřenou kombinaci všech prvků (podložka, materiál horní vrstvy kotveného souvrství, kotva, nosná vrstva). Toto komplexní měření je poměrně náročné a jednotliví výrobci izolačních materiálů a výrobci kotev si jej nechávají provést u specializovaných zkušeben, kde se zkouší podle předpisů UEATc. Výsledky těchto měření vedou i k tomu, že lze započítat vyšší hodnotu síly než 400 N, kterou přenese jeden kotvící prvek. Příklad systému ověřeného laboratorními zkouškami je uveden v tabulce 5.

Hamé Babice - oprava složitého vlnově řaseného střešního pláště: